Pokud autor David Leavitt titulem naráží na slavný Hitchcockův remake, nepostřehnul jsem v čem, poněvadž jsem barbar a neviděl jsem ho. Podtitul znějící „Alan Turing a první počítač“ napovídá o obsahu knihy podstatně víc.
Šel jsem pro ni do knihkupectví prakticky najisto, neboť mne zaujaly ukázky na ScienceWorldu, hlavně debaty s Wittgensteinem. Abyste rozuměli, většina dnešních knížek popularizujících matematiku většinu svého obsahu věnuje vyvětlování věcí, které by měl každý středoškolák znát — komplexní čísla, Euklidovy věty, základní tvrzení o prvočíslech. Doufal jsem, že když už nemůžu najít nic, co by osvětlovalo netriviální a neznámé stránky matematiky, přečtu si alespoň slušný životopis.
Alan Turing byl vědec, který příspěl k založení informatiky vytvořením teoretického modelu počítače, který nazýváme Turingovým strojem. Touto myšlenkovou konstrukcí jsou dodnes poměřovány schopnosti programovacích jazyků — přes svou jednoduchost totiž umí vše, co od „rozumného“ výpočetního prostředku očekáváme. Turing použil svůj myšlenkový stroj k vyřešení Entcheidungsproblemu, problému řešitelnosti.
Mezi jeho další zásluhy patří bezpochyby myšlenka Turingova testu, která vyjadřuju podmínku, za kterou můžeme stroj (nebo program) prohlásit za inteligentní: jeho lingvistický výstup bude k nerozeznání podobný od lingvistického výstupu člověka.
Pro životopisce je to postava atraktivní kvůli jeho otevřeně přiznávané homosexuální orientaci a jejím důsledkům na jeho osobní život. V padesátých letech se za takové věci v Británii zavíralo (homosexualita tam byla zlegalizována až v roce 1967, o pět let později, co se tomu stalo v Československu), Turing „vyváznul“ s příkazem „léčit se“ estrogenovými injekcemi, načež se zabil kousnutím do otráveného jablka. (Měl rád Disneyův film Sněhurka a sedm trpaslíků :-).)
Knížka obsahuje asi dvě stě třicet stránek textu rozděleného do osmi kapitol, odkazy na další knihy, desetistránkový poznámkový aparát a slušný rejstřík. Nevšimnul jsem si, že by se v provedení nějak lišila od ostatních svazků z edice Aliter, trklo mě v ní do očí ale několik pravopisných chyb.
Stručný přehled jednotlivých kapitol:
„Muž, který věděl příliš mnoho“ vykazuje pozoruhodnou míru snahy o spojení humanitního a matematického pohledu na svět, zvláště když autor hledá kořeny Turingových zvláštních obratů v jeho pracech, nechává ho diskutovat s filosofem Wittgensteinem nebo analyzuje společnost, jež je schopna soudit lidi kvůli tomu, co dělají s jinými lidmi ve vlastních pokojích.
Dílo je to jistě docela povrchní, ale jako úvod do tématu pro rostoucího člověka dostačující a motivující k dalšímu hloubání. V tomto smyslu musím ocenit třístránkovou doporučenou četbu, která se odkazuje jak na čisté Turingovy životopisy („Alan Turing: The Enigma“), tak na další práce na témata, jimiž se Turing zabýval, jakou je kupříkladu Penroseova „The Emperor's New Mind“.
